Já jsem totiž hrozná. Tolik článků co jsem načala, nedodělala a uložila do kompu? Ani nemá smysl je dopisovat, to nad čím jsem při psaní myslela už dávno odletělo pryč. Aspoň ty útržky jednou poslouží k tomu, že si je za pár let přečtu a zavzpomínám. Ale na blog se už zkrátka nedostanou.
Zvláštní, net a komp jsem si pořídila hlavně kvůli blogování. Strašně mě to chytlo a občas koukám s otevřenou pusou, kolik jsem toho na mobilu stačila napsat. Tenkrát jediná možnost jak se dostat na internet. Ale jak jsem si to všechno pořídila, záhadným způsobem se mi nic nechce. Možná to bude tím, že znovu chodím do práce a tak se tolik nenudím.
A taky tu je Facebook. Vždycky když se mi něco honí hlavou nebo mě něco napadne či naštve, vypíšu to do statusu a rázem mě přejde chuť vypisovat kdesi cosi na blogu. Navíc, lidi na FB četli můj dřívější blog. A taky se vždycky najde něco, kvůli čemu se dá psaní článků odložit. Co třeba takové procvičování si anglické konverzace s kamarády a rodinnými známými na chatu či messengeru? Kdo by tomu odolal?
Tak dneska jsem alespoň sesmolila toto. Jas se říká, lepší než drátem do oka. Snad se konečně zlepším.
Žádné komentáře:
Okomentovat