Stěhování

Konečně ve svém. Uf!



Tak je to tady. Konečně se muž rozhoupal a rozhodl, že v minulém bytě to je nesnesitelné a že je potřeba se co nejrychleji přestěhovat. Dostala jsem zhruba dva dny na to, abych sehnala byt se dvěmi místnostmi do deseti tisíc. To se zadařilo. Ráno jsem odpověděla na inzerát a za tři hodiny jsem podepisovala smlouvu a dostala jsem klíče. Pronájem bytu zařizoval majitelův kamarád, který vypadal jako reportér časopisu National Geographic, či tak nějak Také říkal, že dva roky pracoval v Afghánistánu, takže tak vedle to ani nebylo


Náš odchod z předchozího bytu nebyl zrovna košer, jenže některé praktiky a podivnosti spolubydlící se opravdu nedaly vydržet. Situace byla natolik nesnesitelná, že okamžitý odchod byl jediné možné řešení.


Takže teď tedy bydlíme. V bytě 2+kk v poklidné části Prahy. Manžel z bytu nebyl nijak nadšený, protože je podle jeho slov starý a strašně daleko. Tak daleko, že jsme 30 maximálně 40 minut od centra. Nesnesitelné, fakt. Ale to bylo jen počáteční brblání. Řekla bych, že si už zvyknul, včera mi dokonce povídal, že mu tu stačí pouhé čtyři hodiny spánku k tomu, aby se cítil fit. Což je docela úspěch, protože v minulém bydlení spal zhruba deset až dvanáct hodin denně. A když si vezmu že spí po noční, ještě kvůli ramadánu je hladový. Zas tak hrozné to tu asi nebude.


Já si to tu naopak užívám. Pocit, že si tu můžu dělat co chci a nikdo mě tu nebude omezovat. Nikdo mi nepoleze bez dovolení do pokoje a nemusím poslouchat nekonečné monology typu " Já dělám a kupuju všechno, zatím co vy neděláte nic." Když se tu kdokoliv z nás rozhodne vařit, nebude nikdo dávat svým Csss najevo svoje nespokojení. I na záchod si dojdeme bez keců nekoho jiného


Líbí se mi tu. Sice máme starou umakartovou koupelnu se záchodem, ale to je pro mě detail. Byt má skoro padesát metrů čtverečních, máme balkon, takže na něm můžu pěstovat rajčátka a nejvíc se mi líbí kuchyň. Pravda, lidé kteří tu byli před námi zrovna čistotní nebyli a drhnout to tu po nich ještě nějaký čas budu, ale aspoň se nenudím. A jak tu přibývají věci, tak se to tu hezky zútulňuje. Alespoň v rámci možností. Momentálně tu mám ještě několik nerozbalených krabic a pytlů s věcmi, které musím někam zařadit. Tím, že tam jsou už několik dní jsem přesvědčená o tom, že ty krámy vlastně nepotřebuju. Jen mi je líto je vyhodit, CO KDYBY jsem je ještě NÁHODOU potřebovala? Jsem zvědavá, co budeme dělat až se budeme stěhovat do ciziny. Do starého bytu jsem šla s krosnou na zádech, manžel s kufrem a batůžkem. Teď jsme museli objednat dodávku. Co přijde příště? Nákladní letadlo? Asi budu muset přistoupit na nekompromisní vyhazování. Utrpení, fakt.