Sama doma

Manzel poprve od te doby co je v CR se vydal na vylet do zahranici. Jel se svym kamaradem, protoze nasi prvni zadost o vizum do Anglie zamitli kvuli memu zapomenutemu potvrzeni o statnim obcanstvi. Tedy, zapomenutemu, spis nam nejak nedoslo, ze by to bylo potreba :)

Jsem z toho ted trochu smutna, sice se vydal na cesty a za nejake tri, maximalne ctyri dny se vrati, ale jeste nikdy jsme od sebe nebyli takhle dlouho. Nezbyva nez si zvykat, az se vrati, pojede jeste do Spanelska navstivit pribuzenstvo a az se budem nejak sestehovavat do Anglie (da-li Buh), taky obcas budeme muset cestovat jeden bez druheho.

Stejne, obcas mivam pocit, ze mame ponorku, ze bych si od nej nejradsi na par dni odpocinula a pak staci aby sel do prace a po par chvilkach se mi po nem zase styska. Jsme proste zavislaci, porad si volame a jsme nejakym zpusobem v kontaktu.

Par dni pred odjezdem jsme si aspon cela rodinka uzivali jeden druheho. Nase Princezna je totiz neuveritelna. Ze dne na den se z miminka stala velkou holcickou, ktera s nami komunikuje, dava nam najevo co chce a nechce, co ji zajima, vyklada nam svou mluvou sve dojmy a zertuje s nami. Dojima me, jak treba vyleze k nam do postele, obejme jednoho z nas a polozi si na nas hlavinku, nebo kdyz specha k Tatovi a spuly a mlaska rtiky aby mu vlipla pusinku na tvar. jsem stastna, ze Malou mam, za nic bych ji nevymenila. A jeste stastnejsi jsem, kdyz vidim, jak si ji uziva muj Muz, ze je ten nejlepsi Tata pod sluncem. Pro nas, pochopitelne :))