Zobrazují se příspěvky se štítkemLetem mým světem. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemLetem mým světem. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 10. června 2010

Marille je bez dredu :(

Pro mnohe neuveritelna zprava, ale bohuzel, je to tak.  Po trech letech jsem svych 63 drediku dala dolu. Dosla jsem k zaveru, ze dredy jsou pro bezdetne nebo pro takove, co maji deti odrostle nebo maji dostatek penez na to, aby chodili kazdy mesic do salonu na hackovani.

Nektere z vas asi prekvapim, ale dredy jsou velice narocne na upravu, pokud chcete, aby to nejak vypadalo. Musi se neustale dopletat, hackovat, oddelovat od sebe, jinak se stane, ze vam srustaji dohromady. Coz se pak nejen spatne myje, ale je v tom horko a navic to ani neni hezke. Jenze, hackujte tolik dredu co jsem mela ja, kdyz jsem si je myla kazdou chvilku, mam jemne vlasy a navic jsem nemela na starosti jen ty moje, ale i ty manzelovy, ktery jich ma vic jak stovku (!)

Po dredech jsem vzdycky touzila. Pamatuji si, jak v jednom obchodnim centru pracovala u pralinek Slecna Dredarka, mela na hlave uvazany satek uvazany do turbanu, jak to ted nosivam ja, a vypadalo to fakt nadherne a neskutecne zensky. Po letech, kdy mi vlasy dorostli do pasu, jsem si od kamaradu, jen tak v lese, nechala udelat drediky... Ktere vypadali naprosto silene. Ale to byla jen otazka casu, kdy se ulezi, dredy jsou hezke az po nejake dobe.

Ze zacatku jsem je porad upravovala. mela jsem na to cas, hacek jsem nosila neustale sebou a jak to slo, mela jsem hned ruce nahore a uz to jelo. Jeste pred svatbou jsem si peclive zatahala vsechny vycnivajici vlasy. I po svatbe se sem tam nejaky cas nasel, s manzelem jsme chodili k vode, na Vysehrad a delali si tam prijemne romanticke chvilky a jeden druheho zkraslovali.

Jenze jak se mi narodilo ditko, bylo s hackovanim konec a me to vsechno zacalo srustat dohromady, delalo se mi takove to 5, 6 v 1, placky a podobne. A ted v tom horku, to se vazne neda vydrzet. Mam rada, kdyz si muzu namasirovat pokozku hlavy a uplne nesnasim, kdyz si pomalu nemuzu nic ucesat, protoze jednotlive dredy nemuzu oddelit.

Nejsem  ale uplne bez vlasu. Mam je zhruba po ramena, takove mikado. Mam rozpletenych asi dvacet drediku, ten zbytek si budu delat prubezne pri myti hlavy, coz je otazka par dni. Je to zvlastni pocit, docela me boli za krkem, cekala jsem, jaka to bude uleva, nevim cim to je, asi nejsem zvykla, ze mi ta hlava takhle poletuje. A je mi smutno, ke kazdemu dredu se vaze nejaky pribeh, vzpominka. A take bylo mile, kdyz me na ulici nekdo zastavil a povidal mi "Jeee, vy mate tak krasne dredy, takove ciste a tenke." Kdo vi, treba si je znovu udelam, az bude vic casu. Az mi dorostou vlasy az do pasu. To je pro me takova osudova delka. I ty moje dredy jsem dala dolu, kdyz mi dorostli az sem.

sobota 8. května 2010

Že by konečně zpět?

Já jsem totiž hrozná. Tolik článků co jsem načala, nedodělala a uložila do kompu? Ani nemá smysl je dopisovat, to nad čím jsem při psaní myslela už dávno odletělo pryč. Aspoň ty útržky jednou poslouží k tomu, že si je za pár let přečtu a zavzpomínám. Ale na blog se už zkrátka nedostanou.

Zvláštní, net a komp jsem si pořídila hlavně kvůli blogování. Strašně mě to chytlo a občas koukám s otevřenou pusou, kolik jsem toho na mobilu stačila napsat. Tenkrát jediná možnost jak se dostat na internet. Ale jak jsem si to všechno pořídila, záhadným způsobem se mi nic nechce. Možná to bude tím, že znovu chodím do práce a tak se tolik nenudím.

A taky tu je Facebook. Vždycky když se mi něco honí hlavou nebo mě něco napadne či naštve, vypíšu to do statusu a rázem mě přejde chuť vypisovat kdesi cosi na blogu. Navíc, lidi na FB četli můj dřívější blog. A taky se vždycky najde něco, kvůli čemu se dá psaní článků odložit. Co třeba takové procvičování si anglické konverzace s kamarády a rodinnými známými na chatu či messengeru? Kdo by tomu odolal?

Tak dneska jsem alespoň sesmolila toto. Jas se říká, lepší než drátem do oka. Snad se konečně zlepším.