Pokus o sitou kulicku

Vsechny cesty vedou do... Anglie? Nemecka? Nebo Francie?

Skoro tri roky jsme spolu a zatim zijeme v CR. K manzelove nelibosti. Lidi tu jsou xenofobni rasisti, je tu spatne ohodnocena prace a vse je predrazene. Kdo zije v Cechach, nikdy nemuze legalni cestou vydelavat na svuj business v Africe. Rika on. Proto se stehujeme. Nekam pryc, protoze jak znamo, v cizine prsi penize a ani se pro to clovek nenadre (zeny co maji doma africkeho muze jiste vi o cem mluvim).

Stehujeme se uz druhym rokem. Nevime kam. Nebo spis ja to nevim. Posledni dny to je Francie, ale minuly tyden to bylo stridave Nemecko, Norsko a Irsko. Podle toho jak se ozval nejaky kamarad (bratranec, stryc) a jak dotycnou zemi vychvalil.

Nejvic me fascinuje, ze temto recim jeste veri. Kdyz si vzpomenu jak asistuje kamaradum pri foceni fotek u limuzin, kde se dotycni foti ve vypujcenych znackovych oblecich a pak to posilaji domu rodine jako dukaz o tom v jakem blahobytu tu ziji... Ne, pri kazdem telefonatu do zeme zaslibene na to zahadne zapomina.

Co je jiste, Anglie nam je uz zapovezena. Podavali jsme dve zadosti o vizum a posledni byla zamitnuta s tim, ze muj manzel z Nigerie (to se ani do pasu nedivali?) ma se mnou fingovany snatek a ja ho do UK chci jen propasovat. Skoda, zivot tam jsem si celkem umela predstavit. Byl to Manzeluv sen a doted je na nem videt, ze ho to opravdu mrzi. I kdyz se priznam, trochu si uzivam ze jsem mela pravdu kdyz jsem mu rikala, ze maratony potrebne k ziskani pobytu jsou vsude slozite. Neveril mi a ted se presvedcil. I kdyz bych byla radsi, kdyby se spis potvrdila jeho slova.

Ted se nejvic uvazuje o te Francii. Preci jen, Muz je frankofon, nejsnaz se tam domluvi. Ja tim sice nebyla zvlast nadsena, ale na druhou stranu citim, ze je nejvyssi cas naucit se mluvit francouzky a kde se to naucim lepe nez tam. Po dnesnim dni jsem definitivne vzdala pokus naucit se Manzeluv rodny jazyk, zni jako kdyz nekdo mluvi pod vodou a ja nejsem absolutne schopna rozlisit kde konci veta, natoz nejaka slova. A nejak se s jeho rodinou dorozumnet musim, ze? Zatim staci Google a jeho prekladac, ale v realu si toto neumim nejak predstavit :)

Vubec, komunikace s rodinou je jedna velka novinka, nejvic si povidam online s Manzelovym nejstarsim bratrem. Fascinuje me to, to ze si jsou tak podobni, kocham se pohledem na neterinku a jsem rada ze jsem pak vic zapojena do chodu a zivota moji africke rodinky.

Ceho se ale desim je ten Manzeluv odchod "zatimneznamokam". Vlastne, obavy mame oba dva. Co kdyz si tam najde zenskou/urcite si tu nabali nejakyho cernocha! Co kdyz nebude chtit abych prijela/co kdyz nebude chtit prijet? Nikdy jsme bez sebe dlouho nebyli, nejvetsi rekord byli 3 dny kdy si jel vycistit hlavu a odjel s kamaradem do Berlina. Tri hororove dny (!!!!!) kdy jsme provolali tolik kreditu, ze jsem myslela ze to snad dalsi mesic nesplatime. A ten strach ze se nevrati! Par tydnu po tom co dostal pobyt, my rozhadani a ja ho vyhanela se slovy uz probuh odcestuje a ja uz mam klid. A pak fakt odjel a ja mu brecela do telefonu ze se mi styska. Ano, my zensky nevime co chceme :)

"Budu tu dva, maximalne tri dny," rikal mi do telefonu. "Ujel mi vlak, tak se tu jeste par dni zdrzim." rikal mi v den kdy jsem ho uz touzebne ocekavala. (3 dny!) Tak to je jasny, rikala sem si mezi vzlykanim, on je proste uteklej, hajzl dostal papiry a ja mu naletela! A v ten moment zastrachali klice v zamku a ve dverich stal ten "bidak zdrhlej" s darky pro me. A pak ze africani nejsou romantici a ze me zadny romanticky gesta nedojimaji :)

Zachvaty tvorivosti

Vzhledem k tomu ze jsem porad v praci a na blog nemam moc casu, rozhodla jsem se vytvorit novou rubriku kde budu zverejnovat svoje vytvory. Zde je prvni z nich, nebo spis ten nejnovejsi.

Kristalove nausnice :)