Stehujeme se uz druhym rokem. Nevime kam. Nebo spis ja to nevim. Posledni dny to je Francie, ale minuly tyden to bylo stridave Nemecko, Norsko a Irsko. Podle toho jak se ozval nejaky kamarad (bratranec, stryc) a jak dotycnou zemi vychvalil.
Nejvic me fascinuje, ze temto recim jeste veri. Kdyz si vzpomenu jak asistuje kamaradum pri foceni fotek u limuzin, kde se dotycni foti ve vypujcenych znackovych oblecich a pak to posilaji domu rodine jako dukaz o tom v jakem blahobytu tu ziji... Ne, pri kazdem telefonatu do zeme zaslibene na to zahadne zapomina.
Co je jiste, Anglie nam je uz zapovezena. Podavali jsme dve zadosti o vizum a posledni byla zamitnuta s tim, ze muj manzel z Nigerie (to se ani do pasu nedivali?) ma se mnou fingovany snatek a ja ho do UK chci jen propasovat. Skoda, zivot tam jsem si celkem umela predstavit. Byl to Manzeluv sen a doted je na nem videt, ze ho to opravdu mrzi. I kdyz se priznam, trochu si uzivam ze jsem mela pravdu kdyz jsem mu rikala, ze maratony potrebne k ziskani pobytu jsou vsude slozite. Neveril mi a ted se presvedcil. I kdyz bych byla radsi, kdyby se spis potvrdila jeho slova.
Ted se nejvic uvazuje o te Francii. Preci jen, Muz je frankofon, nejsnaz se tam domluvi. Ja tim sice nebyla zvlast nadsena, ale na druhou stranu citim, ze je nejvyssi cas naucit se mluvit francouzky a kde se to naucim lepe nez tam. Po dnesnim dni jsem definitivne vzdala pokus naucit se Manzeluv rodny jazyk, zni jako kdyz nekdo mluvi pod vodou a ja nejsem absolutne schopna rozlisit kde konci veta, natoz nejaka slova. A nejak se s jeho rodinou dorozumnet musim, ze? Zatim staci Google a jeho prekladac, ale v realu si toto neumim nejak predstavit :)
Vubec, komunikace s rodinou je jedna velka novinka, nejvic si povidam online s Manzelovym nejstarsim bratrem. Fascinuje me to, to ze si jsou tak podobni, kocham se pohledem na neterinku a jsem rada ze jsem pak vic zapojena do chodu a zivota moji africke rodinky.
Ceho se ale desim je ten Manzeluv odchod "zatimneznamokam". Vlastne, obavy mame oba dva. Co kdyz si tam najde zenskou/urcite si tu nabali nejakyho cernocha! Co kdyz nebude chtit abych prijela/co kdyz nebude chtit prijet? Nikdy jsme bez sebe dlouho nebyli, nejvetsi rekord byli 3 dny kdy si jel vycistit hlavu a odjel s kamaradem do Berlina. Tri hororove dny (!!!!!) kdy jsme provolali tolik kreditu, ze jsem myslela ze to snad dalsi mesic nesplatime. A ten strach ze se nevrati! Par tydnu po tom co dostal pobyt, my rozhadani a ja ho vyhanela se slovy uz probuh odcestuje a ja uz mam klid. A pak fakt odjel a ja mu brecela do telefonu ze se mi styska. Ano, my zensky nevime co chceme :)
"Budu tu dva, maximalne tri dny," rikal mi do telefonu. "Ujel mi vlak, tak se tu jeste par dni zdrzim." rikal mi v den kdy jsem ho uz touzebne ocekavala. (3 dny!) Tak to je jasny, rikala sem si mezi vzlykanim, on je proste uteklej, hajzl dostal papiry a ja mu naletela! A v ten moment zastrachali klice v zamku a ve dverich stal ten "bidak zdrhlej" s darky pro me. A pak ze africani nejsou romantici a ze me zadny romanticky gesta nedojimaji :)
8 komentářů:
Omnes viae Romam ducunt, ale tvůj manžel praktikuje spíše "kam vítr, tam plášť". Ovšem po černochovi, který tu nevyrůstal, těžko chtít, aby zůstával. Nemají k ČR patrioticky iracionální, leč pevné pouto, tak co tady...když ráj je jinde. ;)
Nyaare
A ja nahodou myslim, ze Francie neni spatnej napad:)... (ted samozrejme premejslim obecne a opomijim, ze neumis francouzsky...)
Rikam si: muz je frankofon = zadna jazykova bariere; rasisti jsou i ve Francii, ale je tu hodne cernochu, bude se citit lip; nevim, co dela v Cechach, ale pokud to neni nic skvele kvalifikovaneho, stejnou praci najde ve Francii a bude za ni lepe placenej... a mozna najde i lepsi, protoze je rozdil byt rodily mluvci a nebo ne...
Nyaare, no co tady. Nejhorsi je ze jsem mu dala slib nez jsme se vzali a ted jako Stir musim plnit sve zavazky :( ;)
flamme, taky si rikam a pro me tam je bonus ta francoustina, takze nekolik much jednou ranou? Ale nebudu se znepokojovat, dneska zas letime do Irska a vcera dokonce do Aurtralie! ;)
A kam poletíte zítra? ;)
Já bych Francii brala ihned (ostatně, kromě Belgie, příp. ekonomicky vyspělého Lucemburska, je to jediná země, kam bych s A. jela.), ale holt pán si vysnil Londýn, tak se zůstane v Praze. :)
Nyaare (pardon - neumím vložit jméno do hlavičky)
No podle me teda ma smysl jet hlavne nekam, kde aspon jeden z vas vladne dokonale jazykem... i kdyz anglictina asi pro vas nebude problem, podle toho, co jsem pochopila... ale porad je jedna vec "mluvim skvele" a druha "jsem rodily mluvci"
Flamme, naprosto souhlasím. Proč zahodit potenciální výhodu na trhu práce jen proto, že zrovna chci žít v Reykjaviku? (a potažmo tak zapadnout do řady "neasimilovaných", příp. "nezaměstnavatelných", resp. kombinace...z takové perspektivy pak jakkoliv vysněnější město zhořkne)
Nyaare
Holky, dneska padla zase Belgie, lol
Rozhodla jsem se ze budu trvat na zemi kde se mluvi francouzky, pac se to proste uz musim naucit, je to trapas, holky co maj frankofony to ovladaj a ja leda tak dokazu odhadnout o cem je rec a tim to u me konci :D
Argument ze se tam bude lip dorozumivat a zarizovat veci u meho muze neobstoji, jeho sebevedomi si mysli, ze umi anglicky mnohem lip nez jak je tomu ve skutecnosti :P
(dneska se mi priznal ze az bude odlitat, bude asi brecet)
nech je to uz kde chce, zelam vam tam stastie a uspech. ja som odisla do zahranicia ked som mala 18 a aj tak sa citim ze som nic nevyskusala. Ak sa vam da cestovat a skusit tak preco nie. Drzim palce.
Mimochodom krasne vytvory, si sikulka.
Okomentovat