Znovu mě popadla chuť něco napsat. Snad to tedy vydrží :)
V mém životě přišlo dalších pár změn. Tak především se mi podařilo prolomit prokletí ohledně manželova pobytu. Po nějakém roce a půl snažení to konečně vypadá, že by mohl dostat pobyt. Měl totiž správní vyhoštění a když zrovna nemáte štěstí, neni zrovna jednoduché se ho zbavit. Ale chce to vydržet a neposlouchat řeči policie, advokátů a uředníků že "To nejde, zákony jsou takové, že se vám to nepodaří zrušit." Jde to, nesmíte se tím chaosem na cizinecké policii nechat ubít.
Hodně se mi ulevilo, protože tak devadesát procent hádek co jsme s manželem měli, bylo právě kvůli jeho pobytu. Je to hrozně stresující. Ten strach, že se jednoho dne nepodaří prodloužit výjezdní příkaz a on bude muset vycestovat, to je vážně docela drsný.
Jednou jsme měli opravdu namále, na policii se šprajcli a další měsíc už nám dát nechtěli. Chodili jsme tam každou chvíli, ale poslední den, kdy měl manžel na to aby vycestoval přišla spása v podobě ministerstva vnitra a jeho rozhodnutí, že můj muž vycestovat nesmí. Což bylo dobré v tom, že ho nikdo nemohl vyhodit, ale zároveň mu přestalo běžet správní vyhoštění. Byli jsme ve slepé uličce, takže jsme každou volnou chvilku chodili otravovat na Ředitelství cizinecké policie.Vyhráli jsme boj s větrnými mlýny. Teď snad půjde vše jak má.
Akorát se musim smát tomu, jak se najednou mění moje postavení. Už nejsem ta, co svému muži nechce udělat papíry. Nejhorší ze všech manželek, protože všechny za své partnery bojovaly, jen já se nesnažila ani náhodou. Tedy, z pohledu manžela, samozřejmě. Ač jsem dělala co jsem mohla a stres kolem toho se mi podepsal na zdraví. I když po tom všem se nad tim bavím. Tohle je takovej koloběh. Jste dlouho nejhorší a když se vyřízování povede, změní se váš status a najednou jste ty úžasné a dávané za příklad jiným holkám, které se snaží a zuby nehty se drží, aby se z toho nezbláznily. Pomalu mi docházela naděje, že se tohle stane i mě.
Ale aby nebylo vše tak růžové, tak manžel ztratil místo v práci. Zkrátka nejsou zákazníci a protože přišel jako poslední, musí odejít on. Má v práci ještě poslední měsíc a pak konec. Ale to se určitě zvládne, kdyžtak budu chodit častěji do práce a přiberu si nějakou brigádku a manžel si taky nějakou sežene, s tím on problémy nemá.
Koukám se na to optimisticky, ve dvou jde všechno lépe. A to nejhorší máme skutečně za sebou.
Žádné komentáře:
Okomentovat