Fejsbucek

Jen tak jsem se zamyslela jakou cinnosti se na netu nejvic zabyvam. Nad ctenim oblibenych blogu, on-line Bible, Msn a Youtube jednoznacne vitezi Facebook. A to drtivim naskokem.

Zamyslela jsem se nad tim pred nedavnem po chatu se sestrou, ktery mel zhruba tuto podobu:

„Tak ja se chystam jit varit.“
„Taky musim udelat nejaky jidlo.“
„Jen dopiju kafe a vyridim par vzkazu. Ten FB je strasna droga, co?“
„Je to desny!“
„Furt se tu neco deje, nejde se od toho odtrhnout. (...) Asi si udelam jeste jedno kafe.“
„:)))“
„Ja na to vareni kaslu, stejne me to nebavi, delat pro sebe jidlo.“

Ja mam FB zapnuty porad, temer nonstop. Coz teda samozrejme neznamena, ze na nem taky cely den parim, to zas ne. Jen mi to vlastne nahrazuje SMSky, akorat jsou zadarmo. Proste slysim, ze mi nekdo napsal a kdyz mam cas tak odpovim, kdyz ne tak to chvilku pocka, ty lidi jsou skoro porad online a v nejhorsim to odeslu ve zprave, protoze se alespon brzy pripoji.

Horsi to je pres vecery nebo v dobe kdy mam volno, coz je ve chvily kdy dite spi a domacnost nevyzaduje nezbytny zasah. To uz to jede, klikani na palce, komentovani statusu a ocumovani fotek pratel. Hrani her jako je farma, restaurace, mafie, odepisovani na zpravy, chat... Konecna. Neda se proti tomu branit, protoze v momente, kdy se zvedate ze zidle se vam objevi upozorneni ze nekdo okomentoval vas stav nebo na vas vyskoci okenko chatu. Je to zavislost.

Ale na druhou stranu, ma to svoje nesporne vyhody. Jste usetreni psani dlouhych emailu, tim ze lidi vidite online, nuti vas to nejak s nimi komunikovat nebo reagovat na jejich prispevky. Kratce. A hlavne, objevila jsem spoustu lidi, na ktere jsem z nejruznejsich duvodu ztratila kontakt. A jelikoz mam vetsinu pratel s cestovatelskou dusi, mam je takhle pekne po ruce.

Co je ale blbe, FB je zabijak blogeru. Tam se nemusim dlouho rozepisovat s clankem, staci par slov ci vet, tim ze tam mam urcity okruh lidi, nepotrebuji takovou tu omacku okolo aby pochopili co myslim. A muzu jit pritom vic do soukromych detailu, protoze mam kontrolu nad tim, kdo moje statusy bude cist.

Zkratka, Facebook je silenost, sice uzitecna silenost, ale snadno nad tim clovek ztrati kontrolu pokus si neda pozor. A postupne tu kontrolu ztraci takovy lide, ktere bezne naleznete sedet v cajovne, meditovat v prirode ci je vidite bubnovat nekde u ohne. Doba je uz takova podivna, virtualni.

A ja se jdu podivat na farmu, opatrit zvirenu, hodit par palcu, uzavru chatova okynka a pujdu spat... Nebo si dam dalsi kafe?