Tatka a Mala

Aneb stripek z kazdodenniho zivota...

"Tak mi dneska privezl Manzilek nasi vykukanou dcerusku do prace, drandil s ni cely den venku. Ovsem, zapomnel doma plinky, takze byla po celem dni uplne procurana, coz pry nevadi, zabalil mi veci na prevleceni. Tak jsem se koukla do tasky a vytahla jsem... PYZAMKO! :))) No hlavne ze byli oba dva spokojeni."

Preji krasne a slunecne dny! ;)

Marille je bez dredu :(

Pro mnohe neuveritelna zprava, ale bohuzel, je to tak.  Po trech letech jsem svych 63 drediku dala dolu. Dosla jsem k zaveru, ze dredy jsou pro bezdetne nebo pro takove, co maji deti odrostle nebo maji dostatek penez na to, aby chodili kazdy mesic do salonu na hackovani.

Nektere z vas asi prekvapim, ale dredy jsou velice narocne na upravu, pokud chcete, aby to nejak vypadalo. Musi se neustale dopletat, hackovat, oddelovat od sebe, jinak se stane, ze vam srustaji dohromady. Coz se pak nejen spatne myje, ale je v tom horko a navic to ani neni hezke. Jenze, hackujte tolik dredu co jsem mela ja, kdyz jsem si je myla kazdou chvilku, mam jemne vlasy a navic jsem nemela na starosti jen ty moje, ale i ty manzelovy, ktery jich ma vic jak stovku (!)

Po dredech jsem vzdycky touzila. Pamatuji si, jak v jednom obchodnim centru pracovala u pralinek Slecna Dredarka, mela na hlave uvazany satek uvazany do turbanu, jak to ted nosivam ja, a vypadalo to fakt nadherne a neskutecne zensky. Po letech, kdy mi vlasy dorostli do pasu, jsem si od kamaradu, jen tak v lese, nechala udelat drediky... Ktere vypadali naprosto silene. Ale to byla jen otazka casu, kdy se ulezi, dredy jsou hezke az po nejake dobe.

Ze zacatku jsem je porad upravovala. mela jsem na to cas, hacek jsem nosila neustale sebou a jak to slo, mela jsem hned ruce nahore a uz to jelo. Jeste pred svatbou jsem si peclive zatahala vsechny vycnivajici vlasy. I po svatbe se sem tam nejaky cas nasel, s manzelem jsme chodili k vode, na Vysehrad a delali si tam prijemne romanticke chvilky a jeden druheho zkraslovali.

Jenze jak se mi narodilo ditko, bylo s hackovanim konec a me to vsechno zacalo srustat dohromady, delalo se mi takove to 5, 6 v 1, placky a podobne. A ted v tom horku, to se vazne neda vydrzet. Mam rada, kdyz si muzu namasirovat pokozku hlavy a uplne nesnasim, kdyz si pomalu nemuzu nic ucesat, protoze jednotlive dredy nemuzu oddelit.

Nejsem  ale uplne bez vlasu. Mam je zhruba po ramena, takove mikado. Mam rozpletenych asi dvacet drediku, ten zbytek si budu delat prubezne pri myti hlavy, coz je otazka par dni. Je to zvlastni pocit, docela me boli za krkem, cekala jsem, jaka to bude uleva, nevim cim to je, asi nejsem zvykla, ze mi ta hlava takhle poletuje. A je mi smutno, ke kazdemu dredu se vaze nejaky pribeh, vzpominka. A take bylo mile, kdyz me na ulici nekdo zastavil a povidal mi "Jeee, vy mate tak krasne dredy, takove ciste a tenke." Kdo vi, treba si je znovu udelam, az bude vic casu. Az mi dorostou vlasy az do pasu. To je pro me takova osudova delka. I ty moje dredy jsem dala dolu, kdyz mi dorostli az sem.

Rednex-Spirit of the Hawk

Radúza - De Nimes

Jedna z nej od Raduzy :)) Desne chytlava.

Zaho Je te promets le Clip Officiel HD

Tahle pisnicka ve me bude vzdycky vyvolavat vzpominky na obdobi, kdy to bylo v nasem manzelstvi dost nahnute a byla jsem pevne presvedcena o rozvodu. Zaplat panbuh, ze to mame za sebou a spolu jsme to nejak prekonali!

Mali - Salif Keita - Koukou

Minuty se vlecou.

Nerozumim tomu, jak me nekdy vubec napadlo, ze bych se mohla rozvadet, kdyz uz ted mam problem byt bez Manzela, ackoliv se po par dnech vrati a nejsme od sebe vic nez par hodin! A nejhorsi nejspis nebude noc, kterou Drahy travi v praci, ale rano. Jsem uz tak zvykla, ze rano mezi patou a sestou prijde domu, sedne si na okraj postele a pohladi me ( nebo jde rovnou do kuchyne, kdyz jsme treba pohadani). Je to takovy ritual.

Mala se probudi jak uz Tata na chodbe zastracha klicema. A nadsene ho se slovy "tata, papa, baba" vita. Dneska spala dlouho, vstavala skoro az v devet. A ja, jak jsem kazdy den vdecna za kazkou minutu, kterou rano muzu prospat, jsem nemohla oka zamhourit.

Ale, zas to musim brat z te lepsi stranky, budu zase mit vic prostoru dat dokupy nas byt, ktery tedy vypada vselijak, jen ne uklizene. Manzel totiz dela nocni a jak pres den spi, nemuzu se v uklidu dostatecne realizovat. Spi normalne tvrde, ale jak se zapne pracka, spusti kohoutek z vodou a zacne se umyvat nadobi, pokazde ho to probudi. Zajimave, ze jen tohle, protoze kdyz treba zapnu radio, televizi nebo Mala zacne plakat, vubec to s nim nehne.

A jak to tak vypada, zacina mi byt lepe, mam dojem, ze mandle tolik neboli, i kdyz nevim, jestli to nebude spis s tim, ze jsem se uz odnaucila polykat a tim padem je nedrazdim a bolest nepocituji :) Alespon me uz klouby netrapi, horecka a ani teplota uz take nejsou. Ty prvni dva dny byli opravdu hrozne. Hrozne jsem se bala, aby Mala neco nechytla, takze jsem se ji snazila drzet co nejdal od sebe, dokud jsem se necitila aspon o malinko lip. Takze nejvetsi orisek bylo vymyslet nejakou zabavu, aby me Princezna vlastne nepotrebovala a vystacila si hrou. Coz se celkem darilo, ale i tak byly chvile, kdy se ozvalo z druhe mistnosti "mami mami", Manza nebyl poruce aby si s ni pohral ci jinak uspokojil jeji rozmary a ja pri vylezani z postele umirala zimou a bolesti zaroven.

Ted je ale dobre, Mala tu radi jak pominuta, balkonove dvere dokoran, pradlo a periny visi venku na snure (miluju vyvetrane a vyfoukane obleceni!) A jestli bude zitra jeste lip, vezmu konecne fotak a pujdeme spolu do prirody.

Sama doma

Manzel poprve od te doby co je v CR se vydal na vylet do zahranici. Jel se svym kamaradem, protoze nasi prvni zadost o vizum do Anglie zamitli kvuli memu zapomenutemu potvrzeni o statnim obcanstvi. Tedy, zapomenutemu, spis nam nejak nedoslo, ze by to bylo potreba :)

Jsem z toho ted trochu smutna, sice se vydal na cesty a za nejake tri, maximalne ctyri dny se vrati, ale jeste nikdy jsme od sebe nebyli takhle dlouho. Nezbyva nez si zvykat, az se vrati, pojede jeste do Spanelska navstivit pribuzenstvo a az se budem nejak sestehovavat do Anglie (da-li Buh), taky obcas budeme muset cestovat jeden bez druheho.

Stejne, obcas mivam pocit, ze mame ponorku, ze bych si od nej nejradsi na par dni odpocinula a pak staci aby sel do prace a po par chvilkach se mi po nem zase styska. Jsme proste zavislaci, porad si volame a jsme nejakym zpusobem v kontaktu.

Par dni pred odjezdem jsme si aspon cela rodinka uzivali jeden druheho. Nase Princezna je totiz neuveritelna. Ze dne na den se z miminka stala velkou holcickou, ktera s nami komunikuje, dava nam najevo co chce a nechce, co ji zajima, vyklada nam svou mluvou sve dojmy a zertuje s nami. Dojima me, jak treba vyleze k nam do postele, obejme jednoho z nas a polozi si na nas hlavinku, nebo kdyz specha k Tatovi a spuly a mlaska rtiky aby mu vlipla pusinku na tvar. jsem stastna, ze Malou mam, za nic bych ji nevymenila. A jeste stastnejsi jsem, kdyz vidim, jak si ji uziva muj Muz, ze je ten nejlepsi Tata pod sluncem. Pro nas, pochopitelne :))

Rychle zpravy z naseho zivota

Dcerka roste jako z vody. Je ji 13. mesicu, stale nechodi ackoliv to uz uz vypada, ze tenhle stav nebude trvat dlouho. Porad ma jen ctyri zuby, ale zda se, ze ji to nevadi, behem par minut bez problemu sporada kureci stehno, celej banan nebo rohlik.
Totalne u nas selhalo zarazovani jednotlivych potravin do jidelnicku podle toho, jak se to doporucuje. Ji uplne vsechno, samozrejme krome veproveho. To jsem si takhle jednou odskocila na nakup, vratim se a vidim, jak Mala sedi s Muzem na zemi a oba do sebe hazou Fufu, a paradne palive mafe. Zatrnulo mi, ale radsi jsem jen mavla rukou. V tomhle Manzel vi co dela a beztak nejsem jedina matka mulata, ktera zazila podobny sok. Pro jistotu jsem o tom povedela doktorce a ta jen pokrcila rameny, ze pokud je ocividne, ze ji to nedela problemy, tak to mam takhle nechat byt. Beztak je pry tohle dodrzovani tabulek na nic, ze se pak akorat divime, ze ty deti maji same alergie.

Jak to predtim s Manzelem vypadalo na rozvod, nakonec se vse urovnalo. Sice uz to tak nevypadalo, byla jsem o spravnosti meho rozhodnuti presvedcena, ale prece jen jsem doufala, ze se vse urovna. Prece jen, clovek se nezeni ci nevdava aby se na to zase vykaslal. A jak jsou v tom i deti, je to dost tezke. Ovsem u nas moje "rozhodnuti" melo blahodarne ucinky a i kdyz Muz nejake ty blbosti vyvadi, neda se to srovnat. Nekteri muzi asi obcas potrebuji dostat nuz na krk.
Ovsem, my dva se asi stejne jen tak nerozejdem. Prozili jsme si spolu za tu dobu veci, nad kterymi zustava rozum stat. Musim spis rict, ze nas to posilnilo, posunulo dal a utridili jsme si, co je pro nas dulezite. I kdyz porad je na cem pracovat. Ale aspon nemame fadni zivot.

Fejsbucek

Jen tak jsem se zamyslela jakou cinnosti se na netu nejvic zabyvam. Nad ctenim oblibenych blogu, on-line Bible, Msn a Youtube jednoznacne vitezi Facebook. A to drtivim naskokem.

Zamyslela jsem se nad tim pred nedavnem po chatu se sestrou, ktery mel zhruba tuto podobu:

„Tak ja se chystam jit varit.“
„Taky musim udelat nejaky jidlo.“
„Jen dopiju kafe a vyridim par vzkazu. Ten FB je strasna droga, co?“
„Je to desny!“
„Furt se tu neco deje, nejde se od toho odtrhnout. (...) Asi si udelam jeste jedno kafe.“
„:)))“
„Ja na to vareni kaslu, stejne me to nebavi, delat pro sebe jidlo.“

Ja mam FB zapnuty porad, temer nonstop. Coz teda samozrejme neznamena, ze na nem taky cely den parim, to zas ne. Jen mi to vlastne nahrazuje SMSky, akorat jsou zadarmo. Proste slysim, ze mi nekdo napsal a kdyz mam cas tak odpovim, kdyz ne tak to chvilku pocka, ty lidi jsou skoro porad online a v nejhorsim to odeslu ve zprave, protoze se alespon brzy pripoji.

Horsi to je pres vecery nebo v dobe kdy mam volno, coz je ve chvily kdy dite spi a domacnost nevyzaduje nezbytny zasah. To uz to jede, klikani na palce, komentovani statusu a ocumovani fotek pratel. Hrani her jako je farma, restaurace, mafie, odepisovani na zpravy, chat... Konecna. Neda se proti tomu branit, protoze v momente, kdy se zvedate ze zidle se vam objevi upozorneni ze nekdo okomentoval vas stav nebo na vas vyskoci okenko chatu. Je to zavislost.

Ale na druhou stranu, ma to svoje nesporne vyhody. Jste usetreni psani dlouhych emailu, tim ze lidi vidite online, nuti vas to nejak s nimi komunikovat nebo reagovat na jejich prispevky. Kratce. A hlavne, objevila jsem spoustu lidi, na ktere jsem z nejruznejsich duvodu ztratila kontakt. A jelikoz mam vetsinu pratel s cestovatelskou dusi, mam je takhle pekne po ruce.

Co je ale blbe, FB je zabijak blogeru. Tam se nemusim dlouho rozepisovat s clankem, staci par slov ci vet, tim ze tam mam urcity okruh lidi, nepotrebuji takovou tu omacku okolo aby pochopili co myslim. A muzu jit pritom vic do soukromych detailu, protoze mam kontrolu nad tim, kdo moje statusy bude cist.

Zkratka, Facebook je silenost, sice uzitecna silenost, ale snadno nad tim clovek ztrati kontrolu pokus si neda pozor. A postupne tu kontrolu ztraci takovy lide, ktere bezne naleznete sedet v cajovne, meditovat v prirode ci je vidite bubnovat nekde u ohne. Doba je uz takova podivna, virtualni.

A ja se jdu podivat na farmu, opatrit zvirenu, hodit par palcu, uzavru chatova okynka a pujdu spat... Nebo si dam dalsi kafe?