Pokus o sitou kulicku

Vsechny cesty vedou do... Anglie? Nemecka? Nebo Francie?

Skoro tri roky jsme spolu a zatim zijeme v CR. K manzelove nelibosti. Lidi tu jsou xenofobni rasisti, je tu spatne ohodnocena prace a vse je predrazene. Kdo zije v Cechach, nikdy nemuze legalni cestou vydelavat na svuj business v Africe. Rika on. Proto se stehujeme. Nekam pryc, protoze jak znamo, v cizine prsi penize a ani se pro to clovek nenadre (zeny co maji doma africkeho muze jiste vi o cem mluvim).

Stehujeme se uz druhym rokem. Nevime kam. Nebo spis ja to nevim. Posledni dny to je Francie, ale minuly tyden to bylo stridave Nemecko, Norsko a Irsko. Podle toho jak se ozval nejaky kamarad (bratranec, stryc) a jak dotycnou zemi vychvalil.

Nejvic me fascinuje, ze temto recim jeste veri. Kdyz si vzpomenu jak asistuje kamaradum pri foceni fotek u limuzin, kde se dotycni foti ve vypujcenych znackovych oblecich a pak to posilaji domu rodine jako dukaz o tom v jakem blahobytu tu ziji... Ne, pri kazdem telefonatu do zeme zaslibene na to zahadne zapomina.

Co je jiste, Anglie nam je uz zapovezena. Podavali jsme dve zadosti o vizum a posledni byla zamitnuta s tim, ze muj manzel z Nigerie (to se ani do pasu nedivali?) ma se mnou fingovany snatek a ja ho do UK chci jen propasovat. Skoda, zivot tam jsem si celkem umela predstavit. Byl to Manzeluv sen a doted je na nem videt, ze ho to opravdu mrzi. I kdyz se priznam, trochu si uzivam ze jsem mela pravdu kdyz jsem mu rikala, ze maratony potrebne k ziskani pobytu jsou vsude slozite. Neveril mi a ted se presvedcil. I kdyz bych byla radsi, kdyby se spis potvrdila jeho slova.

Ted se nejvic uvazuje o te Francii. Preci jen, Muz je frankofon, nejsnaz se tam domluvi. Ja tim sice nebyla zvlast nadsena, ale na druhou stranu citim, ze je nejvyssi cas naucit se mluvit francouzky a kde se to naucim lepe nez tam. Po dnesnim dni jsem definitivne vzdala pokus naucit se Manzeluv rodny jazyk, zni jako kdyz nekdo mluvi pod vodou a ja nejsem absolutne schopna rozlisit kde konci veta, natoz nejaka slova. A nejak se s jeho rodinou dorozumnet musim, ze? Zatim staci Google a jeho prekladac, ale v realu si toto neumim nejak predstavit :)

Vubec, komunikace s rodinou je jedna velka novinka, nejvic si povidam online s Manzelovym nejstarsim bratrem. Fascinuje me to, to ze si jsou tak podobni, kocham se pohledem na neterinku a jsem rada ze jsem pak vic zapojena do chodu a zivota moji africke rodinky.

Ceho se ale desim je ten Manzeluv odchod "zatimneznamokam". Vlastne, obavy mame oba dva. Co kdyz si tam najde zenskou/urcite si tu nabali nejakyho cernocha! Co kdyz nebude chtit abych prijela/co kdyz nebude chtit prijet? Nikdy jsme bez sebe dlouho nebyli, nejvetsi rekord byli 3 dny kdy si jel vycistit hlavu a odjel s kamaradem do Berlina. Tri hororove dny (!!!!!) kdy jsme provolali tolik kreditu, ze jsem myslela ze to snad dalsi mesic nesplatime. A ten strach ze se nevrati! Par tydnu po tom co dostal pobyt, my rozhadani a ja ho vyhanela se slovy uz probuh odcestuje a ja uz mam klid. A pak fakt odjel a ja mu brecela do telefonu ze se mi styska. Ano, my zensky nevime co chceme :)

"Budu tu dva, maximalne tri dny," rikal mi do telefonu. "Ujel mi vlak, tak se tu jeste par dni zdrzim." rikal mi v den kdy jsem ho uz touzebne ocekavala. (3 dny!) Tak to je jasny, rikala sem si mezi vzlykanim, on je proste uteklej, hajzl dostal papiry a ja mu naletela! A v ten moment zastrachali klice v zamku a ve dverich stal ten "bidak zdrhlej" s darky pro me. A pak ze africani nejsou romantici a ze me zadny romanticky gesta nedojimaji :)

Zachvaty tvorivosti

Vzhledem k tomu ze jsem porad v praci a na blog nemam moc casu, rozhodla jsem se vytvorit novou rubriku kde budu zverejnovat svoje vytvory. Zde je prvni z nich, nebo spis ten nejnovejsi.

Kristalove nausnice :)

Tatka a Mala

Aneb stripek z kazdodenniho zivota...

"Tak mi dneska privezl Manzilek nasi vykukanou dcerusku do prace, drandil s ni cely den venku. Ovsem, zapomnel doma plinky, takze byla po celem dni uplne procurana, coz pry nevadi, zabalil mi veci na prevleceni. Tak jsem se koukla do tasky a vytahla jsem... PYZAMKO! :))) No hlavne ze byli oba dva spokojeni."

Preji krasne a slunecne dny! ;)

Marille je bez dredu :(

Pro mnohe neuveritelna zprava, ale bohuzel, je to tak.  Po trech letech jsem svych 63 drediku dala dolu. Dosla jsem k zaveru, ze dredy jsou pro bezdetne nebo pro takove, co maji deti odrostle nebo maji dostatek penez na to, aby chodili kazdy mesic do salonu na hackovani.

Nektere z vas asi prekvapim, ale dredy jsou velice narocne na upravu, pokud chcete, aby to nejak vypadalo. Musi se neustale dopletat, hackovat, oddelovat od sebe, jinak se stane, ze vam srustaji dohromady. Coz se pak nejen spatne myje, ale je v tom horko a navic to ani neni hezke. Jenze, hackujte tolik dredu co jsem mela ja, kdyz jsem si je myla kazdou chvilku, mam jemne vlasy a navic jsem nemela na starosti jen ty moje, ale i ty manzelovy, ktery jich ma vic jak stovku (!)

Po dredech jsem vzdycky touzila. Pamatuji si, jak v jednom obchodnim centru pracovala u pralinek Slecna Dredarka, mela na hlave uvazany satek uvazany do turbanu, jak to ted nosivam ja, a vypadalo to fakt nadherne a neskutecne zensky. Po letech, kdy mi vlasy dorostli do pasu, jsem si od kamaradu, jen tak v lese, nechala udelat drediky... Ktere vypadali naprosto silene. Ale to byla jen otazka casu, kdy se ulezi, dredy jsou hezke az po nejake dobe.

Ze zacatku jsem je porad upravovala. mela jsem na to cas, hacek jsem nosila neustale sebou a jak to slo, mela jsem hned ruce nahore a uz to jelo. Jeste pred svatbou jsem si peclive zatahala vsechny vycnivajici vlasy. I po svatbe se sem tam nejaky cas nasel, s manzelem jsme chodili k vode, na Vysehrad a delali si tam prijemne romanticke chvilky a jeden druheho zkraslovali.

Jenze jak se mi narodilo ditko, bylo s hackovanim konec a me to vsechno zacalo srustat dohromady, delalo se mi takove to 5, 6 v 1, placky a podobne. A ted v tom horku, to se vazne neda vydrzet. Mam rada, kdyz si muzu namasirovat pokozku hlavy a uplne nesnasim, kdyz si pomalu nemuzu nic ucesat, protoze jednotlive dredy nemuzu oddelit.

Nejsem  ale uplne bez vlasu. Mam je zhruba po ramena, takove mikado. Mam rozpletenych asi dvacet drediku, ten zbytek si budu delat prubezne pri myti hlavy, coz je otazka par dni. Je to zvlastni pocit, docela me boli za krkem, cekala jsem, jaka to bude uleva, nevim cim to je, asi nejsem zvykla, ze mi ta hlava takhle poletuje. A je mi smutno, ke kazdemu dredu se vaze nejaky pribeh, vzpominka. A take bylo mile, kdyz me na ulici nekdo zastavil a povidal mi "Jeee, vy mate tak krasne dredy, takove ciste a tenke." Kdo vi, treba si je znovu udelam, az bude vic casu. Az mi dorostou vlasy az do pasu. To je pro me takova osudova delka. I ty moje dredy jsem dala dolu, kdyz mi dorostli az sem.

Rednex-Spirit of the Hawk

Radúza - De Nimes

Jedna z nej od Raduzy :)) Desne chytlava.

Zaho Je te promets le Clip Officiel HD

Tahle pisnicka ve me bude vzdycky vyvolavat vzpominky na obdobi, kdy to bylo v nasem manzelstvi dost nahnute a byla jsem pevne presvedcena o rozvodu. Zaplat panbuh, ze to mame za sebou a spolu jsme to nejak prekonali!

Mali - Salif Keita - Koukou

Minuty se vlecou.

Nerozumim tomu, jak me nekdy vubec napadlo, ze bych se mohla rozvadet, kdyz uz ted mam problem byt bez Manzela, ackoliv se po par dnech vrati a nejsme od sebe vic nez par hodin! A nejhorsi nejspis nebude noc, kterou Drahy travi v praci, ale rano. Jsem uz tak zvykla, ze rano mezi patou a sestou prijde domu, sedne si na okraj postele a pohladi me ( nebo jde rovnou do kuchyne, kdyz jsme treba pohadani). Je to takovy ritual.

Mala se probudi jak uz Tata na chodbe zastracha klicema. A nadsene ho se slovy "tata, papa, baba" vita. Dneska spala dlouho, vstavala skoro az v devet. A ja, jak jsem kazdy den vdecna za kazkou minutu, kterou rano muzu prospat, jsem nemohla oka zamhourit.

Ale, zas to musim brat z te lepsi stranky, budu zase mit vic prostoru dat dokupy nas byt, ktery tedy vypada vselijak, jen ne uklizene. Manzel totiz dela nocni a jak pres den spi, nemuzu se v uklidu dostatecne realizovat. Spi normalne tvrde, ale jak se zapne pracka, spusti kohoutek z vodou a zacne se umyvat nadobi, pokazde ho to probudi. Zajimave, ze jen tohle, protoze kdyz treba zapnu radio, televizi nebo Mala zacne plakat, vubec to s nim nehne.

A jak to tak vypada, zacina mi byt lepe, mam dojem, ze mandle tolik neboli, i kdyz nevim, jestli to nebude spis s tim, ze jsem se uz odnaucila polykat a tim padem je nedrazdim a bolest nepocituji :) Alespon me uz klouby netrapi, horecka a ani teplota uz take nejsou. Ty prvni dva dny byli opravdu hrozne. Hrozne jsem se bala, aby Mala neco nechytla, takze jsem se ji snazila drzet co nejdal od sebe, dokud jsem se necitila aspon o malinko lip. Takze nejvetsi orisek bylo vymyslet nejakou zabavu, aby me Princezna vlastne nepotrebovala a vystacila si hrou. Coz se celkem darilo, ale i tak byly chvile, kdy se ozvalo z druhe mistnosti "mami mami", Manza nebyl poruce aby si s ni pohral ci jinak uspokojil jeji rozmary a ja pri vylezani z postele umirala zimou a bolesti zaroven.

Ted je ale dobre, Mala tu radi jak pominuta, balkonove dvere dokoran, pradlo a periny visi venku na snure (miluju vyvetrane a vyfoukane obleceni!) A jestli bude zitra jeste lip, vezmu konecne fotak a pujdeme spolu do prirody.