pátek 26. listopadu 2010
V barvách amethystu II.
Zde je náramek k včerejším náušnicím, které jsou už, jen tak mimochodem, prodané :)
čtvrtek 25. listopadu 2010
pátek 19. listopadu 2010
Marillë na Fler.cz
Rozhodla jsem se své výtvory nabízet na Fleru. Je tam veliká konkurence, ale dva výrobky z pěti jsou prodány. Což je celkem dobré skóre. Nyní čekám na zásilku korálků, komponentů, kamínků a jiného. Pak to chci rozjet ve velkém. Nakoupila jsem vše za 3. 500,- je to dost slušné, nejdražší komponenty byli vinuté perle za cca 35,- takže toho bude dost. Manžel nejdřív nadával, že sice dělám krásné věci (opravdu se mu to líbí), ale na co takové peníze když jsem zatím jen pár věcí darovala a nic z toho nemám. Když pak viděl, že jsem během jediného dne udala dvoje náušnice, celkem ho to uklidnilo.
Moje adresa na fler.cz je zde.
Držte mi palce!
Moje adresa na fler.cz je zde.
Držte mi palce!
pondělí 8. listopadu 2010
čtvrtek 4. listopadu 2010
pondělí 1. listopadu 2010
Pokus o obsivanou kulicku
Nepodarilo se mi na fotce vystihnou barvu. Vypada jako kdyz ukapnete benzin nekam do louze.
pátek 29. října 2010
úterý 26. října 2010
Vsechny cesty vedou do... Anglie? Nemecka? Nebo Francie?
Skoro tri roky jsme spolu a zatim zijeme v CR. K manzelove nelibosti. Lidi tu jsou xenofobni rasisti, je tu spatne ohodnocena prace a vse je predrazene. Kdo zije v Cechach, nikdy nemuze legalni cestou vydelavat na svuj business v Africe. Rika on. Proto se stehujeme. Nekam pryc, protoze jak znamo, v cizine prsi penize a ani se pro to clovek nenadre (zeny co maji doma africkeho muze jiste vi o cem mluvim).
Stehujeme se uz druhym rokem. Nevime kam. Nebo spis ja to nevim. Posledni dny to je Francie, ale minuly tyden to bylo stridave Nemecko, Norsko a Irsko. Podle toho jak se ozval nejaky kamarad (bratranec, stryc) a jak dotycnou zemi vychvalil.
Nejvic me fascinuje, ze temto recim jeste veri. Kdyz si vzpomenu jak asistuje kamaradum pri foceni fotek u limuzin, kde se dotycni foti ve vypujcenych znackovych oblecich a pak to posilaji domu rodine jako dukaz o tom v jakem blahobytu tu ziji... Ne, pri kazdem telefonatu do zeme zaslibene na to zahadne zapomina.
Co je jiste, Anglie nam je uz zapovezena. Podavali jsme dve zadosti o vizum a posledni byla zamitnuta s tim, ze muj manzel z Nigerie (to se ani do pasu nedivali?) ma se mnou fingovany snatek a ja ho do UK chci jen propasovat. Skoda, zivot tam jsem si celkem umela predstavit. Byl to Manzeluv sen a doted je na nem videt, ze ho to opravdu mrzi. I kdyz se priznam, trochu si uzivam ze jsem mela pravdu kdyz jsem mu rikala, ze maratony potrebne k ziskani pobytu jsou vsude slozite. Neveril mi a ted se presvedcil. I kdyz bych byla radsi, kdyby se spis potvrdila jeho slova.
Ted se nejvic uvazuje o te Francii. Preci jen, Muz je frankofon, nejsnaz se tam domluvi. Ja tim sice nebyla zvlast nadsena, ale na druhou stranu citim, ze je nejvyssi cas naucit se mluvit francouzky a kde se to naucim lepe nez tam. Po dnesnim dni jsem definitivne vzdala pokus naucit se Manzeluv rodny jazyk, zni jako kdyz nekdo mluvi pod vodou a ja nejsem absolutne schopna rozlisit kde konci veta, natoz nejaka slova. A nejak se s jeho rodinou dorozumnet musim, ze? Zatim staci Google a jeho prekladac, ale v realu si toto neumim nejak predstavit :)
Vubec, komunikace s rodinou je jedna velka novinka, nejvic si povidam online s Manzelovym nejstarsim bratrem. Fascinuje me to, to ze si jsou tak podobni, kocham se pohledem na neterinku a jsem rada ze jsem pak vic zapojena do chodu a zivota moji africke rodinky.
Ceho se ale desim je ten Manzeluv odchod "zatimneznamokam". Vlastne, obavy mame oba dva. Co kdyz si tam najde zenskou/urcite si tu nabali nejakyho cernocha! Co kdyz nebude chtit abych prijela/co kdyz nebude chtit prijet? Nikdy jsme bez sebe dlouho nebyli, nejvetsi rekord byli 3 dny kdy si jel vycistit hlavu a odjel s kamaradem do Berlina. Tri hororove dny (!!!!!) kdy jsme provolali tolik kreditu, ze jsem myslela ze to snad dalsi mesic nesplatime. A ten strach ze se nevrati! Par tydnu po tom co dostal pobyt, my rozhadani a ja ho vyhanela se slovy uz probuh odcestuje a ja uz mam klid. A pak fakt odjel a ja mu brecela do telefonu ze se mi styska. Ano, my zensky nevime co chceme :)
"Budu tu dva, maximalne tri dny," rikal mi do telefonu. "Ujel mi vlak, tak se tu jeste par dni zdrzim." rikal mi v den kdy jsem ho uz touzebne ocekavala. (3 dny!) Tak to je jasny, rikala sem si mezi vzlykanim, on je proste uteklej, hajzl dostal papiry a ja mu naletela! A v ten moment zastrachali klice v zamku a ve dverich stal ten "bidak zdrhlej" s darky pro me. A pak ze africani nejsou romantici a ze me zadny romanticky gesta nedojimaji :)
Stehujeme se uz druhym rokem. Nevime kam. Nebo spis ja to nevim. Posledni dny to je Francie, ale minuly tyden to bylo stridave Nemecko, Norsko a Irsko. Podle toho jak se ozval nejaky kamarad (bratranec, stryc) a jak dotycnou zemi vychvalil.
Nejvic me fascinuje, ze temto recim jeste veri. Kdyz si vzpomenu jak asistuje kamaradum pri foceni fotek u limuzin, kde se dotycni foti ve vypujcenych znackovych oblecich a pak to posilaji domu rodine jako dukaz o tom v jakem blahobytu tu ziji... Ne, pri kazdem telefonatu do zeme zaslibene na to zahadne zapomina.
Co je jiste, Anglie nam je uz zapovezena. Podavali jsme dve zadosti o vizum a posledni byla zamitnuta s tim, ze muj manzel z Nigerie (to se ani do pasu nedivali?) ma se mnou fingovany snatek a ja ho do UK chci jen propasovat. Skoda, zivot tam jsem si celkem umela predstavit. Byl to Manzeluv sen a doted je na nem videt, ze ho to opravdu mrzi. I kdyz se priznam, trochu si uzivam ze jsem mela pravdu kdyz jsem mu rikala, ze maratony potrebne k ziskani pobytu jsou vsude slozite. Neveril mi a ted se presvedcil. I kdyz bych byla radsi, kdyby se spis potvrdila jeho slova.
Ted se nejvic uvazuje o te Francii. Preci jen, Muz je frankofon, nejsnaz se tam domluvi. Ja tim sice nebyla zvlast nadsena, ale na druhou stranu citim, ze je nejvyssi cas naucit se mluvit francouzky a kde se to naucim lepe nez tam. Po dnesnim dni jsem definitivne vzdala pokus naucit se Manzeluv rodny jazyk, zni jako kdyz nekdo mluvi pod vodou a ja nejsem absolutne schopna rozlisit kde konci veta, natoz nejaka slova. A nejak se s jeho rodinou dorozumnet musim, ze? Zatim staci Google a jeho prekladac, ale v realu si toto neumim nejak predstavit :)
Vubec, komunikace s rodinou je jedna velka novinka, nejvic si povidam online s Manzelovym nejstarsim bratrem. Fascinuje me to, to ze si jsou tak podobni, kocham se pohledem na neterinku a jsem rada ze jsem pak vic zapojena do chodu a zivota moji africke rodinky.
Ceho se ale desim je ten Manzeluv odchod "zatimneznamokam". Vlastne, obavy mame oba dva. Co kdyz si tam najde zenskou/urcite si tu nabali nejakyho cernocha! Co kdyz nebude chtit abych prijela/co kdyz nebude chtit prijet? Nikdy jsme bez sebe dlouho nebyli, nejvetsi rekord byli 3 dny kdy si jel vycistit hlavu a odjel s kamaradem do Berlina. Tri hororove dny (!!!!!) kdy jsme provolali tolik kreditu, ze jsem myslela ze to snad dalsi mesic nesplatime. A ten strach ze se nevrati! Par tydnu po tom co dostal pobyt, my rozhadani a ja ho vyhanela se slovy uz probuh odcestuje a ja uz mam klid. A pak fakt odjel a ja mu brecela do telefonu ze se mi styska. Ano, my zensky nevime co chceme :)
"Budu tu dva, maximalne tri dny," rikal mi do telefonu. "Ujel mi vlak, tak se tu jeste par dni zdrzim." rikal mi v den kdy jsem ho uz touzebne ocekavala. (3 dny!) Tak to je jasny, rikala sem si mezi vzlykanim, on je proste uteklej, hajzl dostal papiry a ja mu naletela! A v ten moment zastrachali klice v zamku a ve dverich stal ten "bidak zdrhlej" s darky pro me. A pak ze africani nejsou romantici a ze me zadny romanticky gesta nedojimaji :)
pondělí 25. října 2010
Zachvaty tvorivosti
Vzhledem k tomu ze jsem porad v praci a na blog nemam moc casu, rozhodla jsem se vytvorit novou rubriku kde budu zverejnovat svoje vytvory. Zde je prvni z nich, nebo spis ten nejnovejsi.
Kristalove nausnice :)
Kristalove nausnice :)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)